Když pneumatika chytne

Diskuse o vlivu pneumatik na životní prostředí (ŽP) a lidské zdraví nabírá na objemnosti a hlasitosti, protože počty ojetých pneumatik stále překračují aktuální možnosti materiálového či energetického využití. Podíváme se na tuto problematiku z opačného konce životního cyklu a to když začnou hořet.

Pneumatiky jako směs přírodního a syntetického kaučuku (asi 45%), olejů a textilií disponuje velkým potenciálem k hoření. Přesto jsou pneumatiky definované jako obtížně zapalitelné (asi až od 300°C). Jsou to výrobky stabilního charakteru se slabou tendencí k degradaci a rozkladu za standartních podmínek (atmosferický tlak, pokojová teplota, nekyselé prostředí).

Hořící pneumatiky není nic hezkého ani zdravého

Problém nastává ve chvíli, kdy se chemicky či mechanicky pneumatika začne dělit na menší částice či složky. Jedním z příkladů tohoto děje, kdy vznikají látky nepříznivé pro ŽP a lidské zdraví je hoření. Prudkou oxidační reakcí se uvolní velké množství tepla a kouře ve kterém jsou rozptýleny částice prachu a sazí, které díky svému složení a velikosti mohou hlavně při vdechnutí způsobit zdravotní problémy (respirační onemocnění, rakovinné bujení, poleptání sliznic), odkud se můžou plicními sklípky dostat i do krevního objemu.

Velké výhřevnosti a složení pneumatik využívají například cementárny, které přidávají pneumatiky z technologických důvodů (urychlení procesu) do pecí na výrobu cementu.

Skládkování pneumatik bylo dříve běžnou praxí a stále se tyto deponie nachází na mnoha místech Evropy i světa. V Evropské unii je již skládkování oficiálně zakázáno, ale stále můžeme nalézt obrovské množství rozlehlých deponií ojetých pneumatik ve starých průmyslových či zemědělských objektech, na vesnicích či volně u silnice. Jedna z největších skládek se nachází v Kuvajtu, kdy doslova tvoří krajinu a to, že občas "náhodou" něco začne hořet, je poměrně běžné:

 

Jistě si vzpomenete na případy především z 90. let, kdy proběhla médii každou chvíli zpráva o tom, že někde hoří skládka pneumatik, což bylo povětšinou dané vidinou rychlého výdělku a nekalým záměrem likvidace nepotřebné ekologické zátěže. 

Pneumatika se na rozdíl od skládkovaného komunálního odpadu nezmenší v průběhu stovek let ani o kousek, takže deponování je snad nejhorší možná varianta zacházení s ojetými pneumatikami. 

Celé téma recyklace ojetých pneumatik je obsáhlé a budeme se mu více věnovat v některém z dalších článků, kde si uvedeme příklady možného celostního, materiálového nebo energetického využití.